Zatímco z oficiálních míst pořád ještě slyšíme o tom, jak se naší zemi skvěle daří, můžeme už slyšet i hlasy, které mluví o tom, že situace už není zase až tak růžová. A že prý se už blíží časy, kdy se nám zase až tak dobře nepovede. Tedy že už se zase blíží krize.
Zatím se prý u nás pořád ještě máme. A to proto, že si lidi zvykli utrácet a díky tomu, že se točí peníze, se nám ještě ekonomicky daří. Jenže u našich ekonomicky nejvýznamnějších sousedů, tedy u Němců, už je prý na dosah recese, a ta se nevyhnutelně podepíše i na naší zemi, respektive na všech středoevropských zemích. A pokud se k tomu navíc ještě přidají problémy, které souvisejí s brexitem, tedy pokud přestane Velká Británie přispívat do společné evropské pokladny a poklesne tak ekonomická pomoc východoevropským státům, může být vážně ouvej.
Pokud se nám pak bude ekonomicky dařit, přijdeme i o peníze od takzvaných Norských fondů, tedy o pěkných pár miliard.
A aby ani toho nebylo dost, hrozí v případě problémů v Británii a Německu i propouštění našinců, kteří tam pracují často přes agentury.
Pokud bude v Německu hůř, doplatí na to i náš automobilový průmysl a jiní výrobci, banky a maloobchodníci. A posléze pochopitelně i ostatní.
Už nyní se jedná o tom, že nejspíše dostaneme menší podporu z fondů Evropské unie v rámci příštího víceletého rozpočtu unie. A budeme namydlení.
Všechno právě vyřčené je krajně nepříjemná zvěst. Ale přiznejme si upřímně, že je to vlastně svým způsobem i dobrá zpráva. A to hned z několika důvodů.
– Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme, jak kvůli naší nízké nezaměstnanosti polevuje pracovitost našich lidí. Nikdo se nepředře, pokud se nemusí bát, že by přišel o práci, pokud mu za zády nestojí nikdo nezaměstnaný, kdo by to rád vzal za něj.
– Stejně jako za komunistů u nás i dnes často takzvaně nejsou lidi a musíme tedy zaměstnávat chudší cizince.
– A žádáme víc a víc, stáváme se nenasytnými.
A je jenom dobře, pokud se na tom něco změní. I když to nebude příjemné.
